Noční les. Mlha se válí v kořenech,
zaznívá hudba - tak vzdálená,
elfové v úplňku hodují,
elfové v úplňku tančí.
Kdy's naposled tančil ty?
Noc se sklání ke dni.
Podej mi ruku.
Kroky, hedvábí šustí ve třpytné rose.
Poslední cáry temnoty, hudba utichá,
náš dech zní tichem do ticha,
mlha dvě - naše - těla objímá
a halí nahotu před zraky všech.
Pár slůvek, ticho a chlad
-ne mezi námi, to mlha chladí
rozpálená těla dvou snílků.
A nevím... Nebyl tohle jenom sen?
