Prosba

A že občas něco napíšu, rozhodla jsem se sem dát jednu ze svých básniček ;).
(Jinak ji najdete na osadahakie.blog.cz)

Šašek v divadýlku loutkovém,

snílek, jen Blázen z podsvětí,

sluneční matka ve světě deště,

již navždy stojící mezi smutkem a bolestí.

Z očí ztratil se mi již dávno slunce svit,

a slzy nahradil déšť.

Vzpomeneš si na mě, Slunce?

Vzpomeneš si na můj smích?

Bolest... Jen tupá bolest zbyla,

když z Blázna stal se šašek.

A jeho vlasy skrápěl déšť a sníh.

Vzpomeneš si, bolesti, na můj smích?

Ne... Nemáš právo.

Bolest, šašek ani déšť či sníh,

nemají nárok na můj smích.

To jenom můj milý Blázen a Slunce.

Ti si možná ještě vzpomenou,

ač je to dávno.

Pamatuješ, Blázne?

Vzpomeneš si na můj smích?

Spolu jsme ukládali Slunce za hory,

aby si tichounce odpočalo

a druhý den vysušilo,

co napáchal noční déšť.

Teď vás žádám:

(na prahu stínu a bolesti stojíc)

propusťte šaška, vždyť jenom

- Blázen (!) - chtěl vedle mně žít.

A propusťte Slunce, jež skrývá moje hruď!

Vždyť váš svět - svět deště, hladu a bolesti -

trpí a topí se ve vlastních slzách...!

Žádám vás já, dcera Smíchu a Pláče, já, žena Bláznova, já, matka Slunce.